Krnov, hornoslezské město v Moravskoslezském kraji, 22 km severozápadně od Opavy a 18 km severovýchodně od Bruntálu, zasáhly povodně nejvíce. Na dva dny bylo město zcela odříznuté od okolního světa. V záchraně holých životů musely zasahovat v místě dva vrtulníky. Po dvou dnech začala voda opadávat. Nefunguje elektřina, pitná voda není.
Starosta města Tomáš Hradil na facebooku informoval o tom, že pomoc úřad rozváží. „Do terénu dnes opakovaně vyjíždělo celkem 63 vozidel města se zásobami potravin, vody a s informacemi o aktuálním stavu. Rozvezli jsme enormní množství, moc děkuji našim zaměstnancům, že k tomu využili i svá osobní vozidla. Požádali jsme o zapojení Armády ČR v rozsahu 100 vojáků pro město Krnov a dalších 40 pro okolní obce. Bojujeme!“ napsal starosta.
Jenže jeho slova se nesetkala s příliš velkým pochopením. Ba naopak.
„Pane Hradile a to armáda ČR čítá 100 vojáků? Ti tam měli být od začátku. Jste starosta, tak to vyřvěte! Kde je armáda? Už docvičili? Vy jste politik. Vy se bavte s politiky. Mám tam kamarády, přátele – nemají vodu, problém s jídlem. To už se kašle na Čechy úplně?“ ozvalo se v odpovědi.
A přišla odpověď i přímo z terénu. „Celý den v Krnově čerpám sklepy lidem a žádné auto jsem neviděl s potravinami a lidi vůbec nic neví a nejsou informováni,“ popsal realitu Kamil Tichavský.
Petr Loubek ukázal i na Ukrajinu. „Už jen podle toho, jak jste změnil logo Krnova, tak je vidět, na kom vám záleží. Žlutomodří zmrdi. Cpát na Ukrajinu vrchem spodem miliardy s tím Fialovým hnusem, to by vám všem šlo, ale teď to bude panečku průser, kde vzít peníze pro občany zasáhnuté povodní. To se budou dělat jen sbírky a pomozte si všichni sami. My nemáme z čeho, vše jsme poslali ukáčkům, sry,“ neodpustil si kopanec do Fialovy vlády Loubek.
Po pomoci od města se pídila i Jana Drahotušská. Ani ona při úklidu po povodni za celý den neviděla jediné auto s pomocí. „Bydlíme Na SPC A/4. Celý den jsme pracovali, vynášeli bahno ze sklepů. Za celý den jsme neviděli jediné auto s nějakou pomocí. Někde prý je voda v cisternách. Prosím vás, kdo má doma kanystr na vodu? V roce 1997 nám dávali balené vody. Nářadí na sídlišti taky nikdo nemá. Informace na FB jsou pro nás nedostupné. V 1997 jezdil po Krnově pan Sazska – auto s tlampačem. Informace se k nám dostaly. Pochopte, že ti, co makají ve sklepě, v domech, bytech nemohou obíhat město a shánět základní věci, informace, nabíjet mobil a sedět na FB,“ srovnala Drahotušská pomoc v roce 1997, kdy město Krnov zasáhly katastrofální povodně, s nynějšími servisem města.
Přišly i stížnosti na lidi, kteří si přijeli důsledky katastrofy vyfotit, ale pomoc žádná. „V Chomýži nic, pouze ráno a vše bylo hned pryč. Cisterna s vodou žádná. Kontejner žádný. Pytle žádné. Jen spousta čumilů, co si fotí a kochají se nad neštěstím lidí, místo toho, aby vzali lopaty do ruk. Jen zde překáží. Lidé nemají kde bydlet a pomoc od města žádná. Tímto děkuji obci Úvalno, že nám zde dovezli teplé jídlo a nabídli veškerou pomoc a částem Krnova jako Ježník, Kostelec a jiné, že lidem bez domova poskytli azyl. A našemu místnímu starostovi Radimovi, že organizuje veškerou možnou pomoc ze všech koutů ČR. Celou tuhle situaci jste nezvládli. Evakuace žádná a siréna se spustila až tehdy, když byl celý Chomýž pod vodou! K čemu tedy každou první středu testujete??? V 1997 a 2007 to šlapalo o 200 % lépe!!! Doufám, že si za tohle někdo ponese zodpovědnost!!! A tyto žvásty a chlubení na FB jsou jen pro oko. Žádné auta s rozhlasem a informacemi. Je pěkné, že na FB dáváš veškeré info, ale 90 % obyvatel Chomýže žádný přístup k internetu nemá a nemají čas hledat signál, aby se něco dozvěděli, místo toho se brodí bahnem a snaží se zachránit to poslední, co jim zbylo!“ dostal řádně naloženo od Ivy Ondrákové starosta města.
Na hlavu starosty Hradila v dalších a dalších komentářích pršela převážně kritika za nezvládnutou koordinaci pomoci.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marian Kučera